Napuchlá, nadopovaná, nasraná.

Když mi z horní čelisti konečně udělali předkus, za který by se nemusel stydět ani Duane Dibley, nasadili mi i spodní rovnátka. Začala jsem děkovat stvořiteli, že mám jen dvě čelisti, protože tu třetí bych nejspíš po zážitcích s nasazováním rovnátek nechala pěkně křivou.

A když tak člověk leží s bolestí zubů, nemůže spát a uvažuje, přijde na to, že nechápe, proč se celou dobu žene za rovností vlasů a zubů, propíchaností uší a natočeností řas, oholeností nohou, velikostí předností a malostí zadností, barevností nehtů a stylovostí oblečení… když je mu stejně nejlépe v pyžamu v obýváku, kdy může s nevytrhaným obočím jíst Nutellu místo jogurtu a koukat na seriály...

Navíc začínám být alergická na otázku: "Proč se tak tváříš...?" Ano, můj výraz se změnil. Místo Duana vyadám jako Bubba z Foresta Gumpa, to jsem zvědavá, jestli mi to zůstane..

Zamilovaná do MARKUSe

Jela jsem s našima do Ikey koupit anatomicky tvarovanou židli k počítači a tašku na kolečkách. Ne, nesnažím se překonat důchodce s modrou plátěnkou na vozíčku, jen už mě nebaví strhávat si záda každý týden nošením nezbytných věcí do bytu v Olomouci a zpět. (V podstatě tuto záhadu řeším už dva roky, a pořád nevím, proč je taška těžká, když v ní nic není a prázdná váží kilo a půl.)

Vrátila jsem se z Ikey s obřím plyšovým medvědem a růžovým zvýrazňovačem. Nevím, jestli má smysl se obhajovat nebo hledat spojitost mezi výše uvedenými věcmi, ale asi by bylo záhodno vysvětlit ten nadpis. V IKEA jsem našla jen dvě anatomicky tvarované věci. Vysokého dlouhovlasého prodavače jsem si bohužel nemohla koupit a otáčecí židli MARKUS jsem si bohužel nemohla dovolit.

Někdy nezbývá než se spokojit s náhradní věcí a když nemohu mít pravého MARKUSe, pojmenovala jsem tam alespoň nového obřího medvěda.