Poctivá zlodějna

Existuje prý skupina zlodějů, kteří se mstí majitelům bytů, kde nic neuradnou, tím, že jim znehodnotí majetek. Vysypou obsah ledničky na koberec, rozstříhají dětem hračky, neopravitelně zničí dveře, poškrábou teflonové pánve nebo usekají židlím nohy. Hned po přečtení této zprávy jsem se zamyslela nad tím, že máme vlastně pronajatý byt v Olomouci i přes prázdniny, kdy tam nikdo nejezdí, dveře nedoléhají tak, že by se pod nimi mohl zloděj proplazit a s trochou snahy by mohl snad i projít, a uvnitř bytu není nic kromě staré sedačky, úplně prázdné ledničky (i přes školní rok, natož o prázdninách), již poškrábané teflonové pánve, nedoléhajících parket a starých rozvrzaných židlí na kolečkách. Uvědomila jsem si, že je nejen jasné, že každý vloupavší by se naštval, ale také to, že jediné, co by odneslo nájezd těchto zlodějů, by byl na posteli provokativně rozvalený Markus. Při nejbližší možné cestě jsem běžela do olomouckého sídla, otevřela dveře a se zatajeným dechem zamířila do pokoje. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když spokojený Markus nic netušíce seděl na posteli a nebyl rozpáraný ve švu. Měli by přestat na net dávat poplašné zprávy. (Dala jsem mu vlastního medvídka, aby případný zloděj neublížil přímo jemu)

Otevřená sousedka

Scéna: Výtah, v něm dvě osoby, Enykl (EN) a sousedka (SO), zrcadlo a na něm přilepený papír s informací, že v určené dny nepoteče teplá voda. Trapné ticho.

SO: Ze školy, ze školy…?

EN: Už mám prázdniny...

SO: mhm…

EN mlčí, prohlíží si nápis

SO: nepoteče voda…

EN: jojo…

SO mlčí

EN: To je blbé…

SO: jojo…

EN: takové omezení, no…

SO: to jo. mívám dost mastné vlasy a ještě k tomu… já to musím mít každý den… tak je to pak hodně blbé

EN: :-O no… to asi pak je! ......tak nashledanou

…až odpoledne EN dojde, že SO chtěla říct, že to (vlasy) musí MÝT každý den, ne že „to“ musí mít každý den.

EN: ahá!

Blogomorka obecná

Na mých oblíbených blozích (? Hnusné slovo) asi řádí blogomorka. Začalo to Aseedim, který radši zkrátí poselství článku do dvou vět a facebookuje (a děsí mě, že to chápu), nejhlubší ránu zasadil Markus, kterého hledám a hledám, protože slíbil prázdninový návrat a už jsou přece 9 dní prázdniny! Pseudointelektuálka to docela drží, ale už nepíše tolik, a Marui od půlky května depresivními tématy skončila… zamýšlela jsem se dlouho, čím by to mohlo být, až mi uniklo, že i můj blog docela chřadne. Přitom se toho děje tolik! (nebo přinejmenším něco se určitě děje). Proč to teda tak je? Myslím, že je to tím, že po devíti týdnech, kdy jsem si v kuse vypracovávala otázky na státnice (protože tři roky předtím nebyl čas), neumím už psát jinak než v odrážkách.

- Proč je šikanovaný obtloustlý kluk, který neumí na gymplu hrát florbal ani na kytaru, příchodem na vysokou povýšen na největšího alfasamce a když se při pitvě rýpe ve štítné žláze, holky na něm můžou oči nechat?

- Na naší katedře je dost nevyrovnaný poměr kluků a holek. Zhruba to vychází, že na 50 holek připadá 10 kluků. Co z toho vyplývá? Ne, není tomu tak, že jednomu klukovi náleží 5 děvčat, která ho oblažují svou přítomností, spíš jsme je přestali brát jako kluky. Takže chlapci v naší třídě vědí přesně, který vyučující je přitažlivý a proč, jaké jsou barvy letošního jara a někteří z nich si už začali vést menstruační kalendář.

- Proč kluk, který sedí sám v kavárně, vypadá jako bohém, kdežto samotná holka v kavárně vypadá jako nevyzvednutá?

- S někým si píšete přes internet, nějak si ho představujete, a potom ho uvidíte. Nemusí nastat zákonitě zklamání? Tak nějak pofidérně si zakládám na tom, že všechny své facebookové přátelé znám osobně, i když už bylo uděleno pár výjimek. Nechráním si soukromí. Jen je jasné, že takový průměrný návštěvník FB profilu toho zjistí hodně. Že jsem sledovala hokej, že se mi líbí Cody Lambert a piju Hoegaarden. Ale na informaci o tom, jestli mám rovnátka nebo velkou prdel se žádný dotazník na FB neptá.

- Proč se na někoho malé děti v tramvaji usmívají a na mě jen vyděšeně koukají, i když se na ně snažím být milá?