čtvrtek 16. dubna 2009

Sečko-žněčko-mlátičko-pečka

No co, už je mi 21, učím se anglicky, peču, vařím, uklízím. Muselo na to přijít, a aby se ze mě stala holka na vdávání, i já se musela naučit prát v pračce. Vypadá to jednoduše, co? Dáte tam prádlo, prášek, nastavíte požadavky a zmáčknete tlačítko. Ale! Jak jsem právě zjistila, pračka není jen nástrojem k čištění oděvů, ale je především spouštěčem a zdrojem chronického stresu. Po celou dobu, co se pere, a nutno podotknout, že se to stává nahodile, ale většinou jen když dávám prádlo do pračky JÁ a jsem sama doma, se z ní ozývají divné zvuky. Něco mezi bzučením, kvílením a trianglem. Ustávají a začínají nepředvídatelně kdy se jim zachce a když se zdá, že je vše OK, pračka začne zrychlovat otáčky tak moc, že už v polovině je na maximu, čímž tato věta ztratila smysl.


A to vůbec nemluvím o tom, že nikdy nevím, kolik obarveného, sraženého, vytahaného, zašmodrchaného a jinak znehodnoceného čehokoliv z pračky vyleze.


No co, než se vdám…


Jo, a v pátek jsem v hospodě popila jednoho kluka půllitrem piva. (Nebylo to na článek, ale ani na zamlčení:))

pondělí 13. dubna 2009

A co jinak nového? 2

Nemám narozeniny nemám takt nemám jistotu nemám pretest na výzkum nemám dobře nalakované nehty nemám rovné vlasy nemám ty boty, co jsem chtěla nemám ani jeden dread nemám dopsanou seminárku nemám jedna důležitá skripta nemám oblíbenou kapelu nemám čistou klávesnici nemám vymalovaný pokoj nemám peníze nemám trpělivost nemám kostým na zítřejší párty nemám čas na čtení nemám zhlédnuté všechny české filmy roku 2008 nemám jasno mezi slovy shlédnout a zhlédnout nemám rovné zuby nemám klidné spaní nemám práci nemám plány na prázdniny nemám lístky do Bezruče nemám matematicko-analytické myšlení nemám před sebou plechovku Coca-Coly nemám dobrou náladu.

neděle 5. dubna 2009

KRBY, NÁVRHY A SVATBA

Na chatě máme spoustu knih. Když jsem byla malá, v těch nejtlustších jsem lisovala čtyřlístky a listovala stránkami. Postupem času, když jsem rostla a učila se číst, začaly mě ty knihy zajímat i literárně. Máma mi tehdy ale řekla, že na tyhle knížky jsem „ještě malá“. Vzala jsem to jako fakt. Jsou to knihy, které si NIKDY NEPŘEČTU!


Když mi ale ve třinácti dovolila číst Dekameron, proč bych byla malá na Český snář, Bláznův polštář, Démanty noci nebo Krby, návrhy a svatbu? Na chatě ale nebyl čas… Půjčovala jsem si ty knihy v knihovně, učili jsme se o nich… jen jedna… jediná z knížek, ta, na kterou jsem se nejvíc těšila… „Krby, návrhy a svatba“... nikdo o ní nikdy nemluvil. Už z názvu na mě od malička dýchala romantika zimního večera, kdy muž ženě u krbu udělá návrh… no a pak se vezmou, znáte to. Proč se o ní nikde nemluví? V knihovně ani vidu ani slechu, já si ji snad NIKDY NEPŘEČTU!


Roky plynuly, já na romantickou knížku zapomněla a vše by bylo v pořádku nebýt tohoto víkendu. První jarní návštěva chaty, utření prachu v knihovně, nalezení mýty opředené knihy… Dychtivě jsem ji otevřela, ale kromě pár čtyřlístků na mě vypadl i nějaký nákres. Nechápala jsem, co dělá v téhle knize náčrt… dostavilo se neskutečné zklamání… ta kniha se nejmenovala „Krby, návrhy a svatba“, ale „Krby, návrhy a stavba“!!! No co… Teď můžu směle říct, že tu knihu si NIKDY NEPŘEČTU!