Na chatě máme spoustu knih. Když jsem byla malá, v těch nejtlustších jsem lisovala čtyřlístky a listovala stránkami. Postupem času, když jsem rostla a učila se číst, začaly mě ty knihy zajímat i literárně. Máma mi tehdy ale řekla, že na tyhle knížky jsem „ještě malá“. Vzala jsem to jako fakt. Jsou to knihy, které si NIKDY NEPŘEČTU!
Když mi ale ve třinácti dovolila číst Dekameron, proč bych byla malá na Český snář, Bláznův polštář, Démanty noci nebo Krby, návrhy a svatbu? Na chatě ale nebyl čas… Půjčovala jsem si ty knihy v knihovně, učili jsme se o nich… jen jedna… jediná z knížek, ta, na kterou jsem se nejvíc těšila… „Krby, návrhy a svatba“... nikdo o ní nikdy nemluvil. Už z názvu na mě od malička dýchala romantika zimního večera, kdy muž ženě u krbu udělá návrh… no a pak se vezmou, znáte to. Proč se o ní nikde nemluví? V knihovně ani vidu ani slechu, já si ji snad NIKDY NEPŘEČTU!
Roky plynuly, já na romantickou knížku zapomněla a vše by bylo v pořádku nebýt tohoto víkendu. První jarní návštěva chaty, utření prachu v knihovně, nalezení mýty opředené knihy… Dychtivě jsem ji otevřela, ale kromě pár čtyřlístků na mě vypadl i nějaký nákres. Nechápala jsem, co dělá v téhle knize náčrt… dostavilo se neskutečné zklamání… ta kniha se nejmenovala „Krby, návrhy a svatba“, ale „Krby, návrhy a stavba“!!! No co… Teď můžu směle říct, že tu knihu si NIKDY NEPŘEČTU!
Žádné komentáře:
Okomentovat