středa 12. srpna 2009

Když prší

Před obchodem jsem dneska pozorovala zajímavou věc. Když jsem vycházela ven, začalo pršet. Lít. Protože provazy deště byly opravdu silné, všem se vyplatilo počkat, až to přejde, a tak se pod stříškou u vchodu srotilo během chvilky docela dost lidí. Ti, co měli komu, si postupně telefonovali o odvoz. Nejčastější větou se stalo: „Lije jaxviňa,“ ale kupodivu i tato věta zněla nějak… romanticky. Asi proto, že lidi začali být víc ‚lidští‘ – v provizorní skupince se mezi sebou začínali bavit a když pro někoho z nich přijelo auto, tak se se všemi rozloučil a některý i zamával. Byla jsem ráda, že patřím mezi ty, pro které má kdo přijet, a jen jsem na tátu čekala, když mi volal, ať počkám a nechodím v tom dešti, že přijede. Měla jsem puštěnou mp3 se smyčkou písničky „Přišlo mi to vhod“, pozorovala jsem, jak jsou na sebe všichni milí, jak se spolu baví bez rozdílu věku a pohlaví, jak dva mladí, (nejspíš čerstvě) zamilovaní do toho deště klidně vešli a když byli po pěti krocích stejně zmoklí až na kost, zastavili se uprostřed cesty a políbili se. Někdo tomu snad i zatleskal. Paní s deštníkem nabídla pánovi, že ho doprovodí (i s nákupem) do jeho auta, když parkuje daleko, a on jí nabídl, že ji klidně (i s nákupem) odveze domů nebo aspoň k nejbližší zastávce. Kluk v červeném tričku, který stál pod stříškou naproti, se na mě usmál a mávl, protože jsem taky byla v červeném. Mladá maminka dovolila škemrajícímu dítěti, aby si zkrátilo čekání právě koupenou zmrzlinou a hlouček opodál si povídal o tom, jak déšť krásně voní, i když jsou uprostřed Ostravy.

Prostě romantika všedního dne.


Potom přestalo pršet, všichni včetně kluka v červeném už buď odjeli autem, a nebo se vydali na tramvaj, jen já POŘÁD čekala na tátu, který mi před půl hodinou nabídl odvoz. Dva lidi do mě strčili vozíkem, mptrojce došly baterky, cáklo na mě auto z obrovské louže před vchodem, mladá maminka málem ztřískala dítě, které se ušpinilo od zmrzliny a přesně přede mě (! Ano! Jako by mě snad ani neviděl – PŘÍMO přede mě!) se zády postavil velmi tlustý smradlavý pán, co pil dvoulitrovou PEPSI LIGHT a vedle se oklepal zmoklý pes. Kouzlo je to tam, vážení, přestalo pršet!



4 komentáře:

Peter V. řekl(a)...

ono ten dážď je romantický a kúzelný asi len keď začína, a zmýva z ľudí na chvíľu to sebectvo, sebestrednosť. Podobne ako sneh...keď padá je krásny, ale potom je z neho už len rozjazdená brečka...

a klasik by to povedal krátko:
nič netrvá večne.

Enykl řekl(a)...

Přesně... Navíc by to asi bylo k nevydržení, kdyby se takhle všichni chovali pořád...

Jinak děkuji za komentář, konečně vím, kdo je ten tajemný návštěvník mého blogu z Bratislavy, dost jsem si nad tím lámala hlavu:)

Anonymní řekl(a)...

Jo, pršení je super, protože boj s živlem tě na chvíli zaměstná a přestaneš řešit sebestředné sračky.

Anonymní řekl(a)...

Nějak bych to okomentoval ale zní to tak nějak vyumělkovaně...R.