Čím dál tím častěji v hospodě debatujeme o smyslu života, existenci pravé lásky a budoucnosti techniky. Vedeme velmi sofistikované debaty a na vedlejší stoly, kde probírají módní barvy letošní zimy, se díváme s despektem.
Po hodině docházíme k tomu, že pravá láska je určitě výmysl, a že by se měly zavést rozvody s rodiči, pokud někomu neskutečně polezou na nervy.
Po dvou hodinách docházíme k tomu, že ideální žena pro moje kamarády by měla být dívka krásná, chytrá, milá, chápavá, tolerantní, pořádná, lehce naivní, finančně zajištěná a málomluvná. Anebo jakákoliv s velkýma kozama.
Po třech hodinách docházíme k tomu, že až bude technicky možné skutečně všechno, bude mi na celém pokroku nejvíc vadit pocit, že si mě kdokoliv může naklonovat z otisků prstů na sklenici a potom se mnou bezostyšně spát.
A nakonec před odchodem přijdeme na to, že radši nebudeme mít děti, protože v tomto hrozném světě bychom se o ně museli dnem i nocí bát, o ta křehká nevinná stvoření s pisklavými hlásky.
Nad touto myšlenkou přemítám ještě doma. Z přemítání mě vyruší noční zazvonění zvonku.
„Ano? Kdo je tam?“ zeptám se
„Je Radek doma?“ štěkne na mě dětský pisklavý hlásek
„To máte asi špatný zvonek“ odpovídám
„Tak chcípni, ty mrdko…“ děl dětský pisklavý hlásek než jsem to stihla zavěsit.
Co asi dělá takhle pozdě večer venku ten chudáček malý, křehký a bezbranný?
5 komentářů:
co by.. Hledá Radka;) Nebo kohokoli, u koho Radek nebydlí...
Tak to jo:) No já jen byla ráda, že nešla otevřit máma nebo táta :))
No, lehce naivní (už), finančně zajištěná(ještě) a málomluvná sice nejsem, ale i tak jsem podle kluků ideální partnerka... Ideální informace. An.
chudák chlapeček, asi se ztratil a nemohl najít cestu domů.
Předčítám tomu svýmu úryvky z tebe a on říká, že to bude super, to s tím klonováním.
Okomentovat