Na mých oblíbených blozích (? Hnusné slovo) asi řádí blogomorka. Začalo to Aseedim, který radši zkrátí poselství článku do dvou vět a facebookuje (a děsí mě, že to chápu), nejhlubší ránu zasadil Markus, kterého hledám a hledám, protože slíbil prázdninový návrat a už jsou přece 9 dní prázdniny! Pseudointelektuálka to docela drží, ale už nepíše tolik, a Marui od půlky května depresivními tématy skončila… zamýšlela jsem se dlouho, čím by to mohlo být, až mi uniklo, že i můj blog docela chřadne. Přitom se toho děje tolik! (nebo přinejmenším něco se určitě děje). Proč to teda tak je? Myslím, že je to tím, že po devíti týdnech, kdy jsem si v kuse vypracovávala otázky na státnice (protože tři roky předtím nebyl čas), neumím už psát jinak než v odrážkách.
- Proč je šikanovaný obtloustlý kluk, který neumí na gymplu hrát florbal ani na kytaru, příchodem na vysokou povýšen na největšího alfasamce a když se při pitvě rýpe ve štítné žláze, holky na něm můžou oči nechat?
- Na naší katedře je dost nevyrovnaný poměr kluků a holek. Zhruba to vychází, že na 50 holek připadá 10 kluků. Co z toho vyplývá? Ne, není tomu tak, že jednomu klukovi náleží 5 děvčat, která ho oblažují svou přítomností, spíš jsme je přestali brát jako kluky. Takže chlapci v naší třídě vědí přesně, který vyučující je přitažlivý a proč, jaké jsou barvy letošního jara a někteří z nich si už začali vést menstruační kalendář.
- Proč kluk, který sedí sám v kavárně, vypadá jako bohém, kdežto samotná holka v kavárně vypadá jako nevyzvednutá?
- S někým si píšete přes internet, nějak si ho představujete, a potom ho uvidíte. Nemusí nastat zákonitě zklamání? Tak nějak pofidérně si zakládám na tom, že všechny své facebookové přátelé znám osobně, i když už bylo uděleno pár výjimek. Nechráním si soukromí. Jen je jasné, že takový průměrný návštěvník FB profilu toho zjistí hodně. Že jsem sledovala hokej, že se mi líbí Cody Lambert a piju Hoegaarden. Ale na informaci o tom, jestli mám rovnátka nebo velkou prdel se žádný dotazník na FB neptá.
- Proč se na někoho malé děti v tramvaji usmívají a na mě jen vyděšeně koukají, i když se na ně snažím být milá?
1 komentář:
blogomorka, vidis, ja myslel, ze je to ma neuveritelna lenost, uz se snazim krotit i na facebooku, presel jsem s "osobni vylevnou" na twitter. jinak mas pravdu, deje se toho tolik, jenze... nekde je proste chyba, jinak si to nedokazu vysvet(l)it, ty se drz a nenech se semlit timhle trendem...
Okomentovat