Pátrání pokračuje

aneb, další demotivační činitel. Jak už jsem psala, když se mám učit, dělám vše jiné. Když už jsem vygooglovala jména všech učitelů, uklidila pokoj, ušila svému plyšákovi rukavičky a dokonce si našla i bouli na hlavě (!), nadešel čas na napsání mailu panu malíři.

Rozhodila jsem sice sítě, kde se dalo, a zjistila jsem všemožné informace, ale nikdo mi nepotvrdil můj pocit, že zničen nad zcizením svého mistrovského díla už od pátku nevychází z bytu a chátrá. Ale pravda je, že je to učitel na fakultě umění a teď je zkouškové, takže když se nikde neobjevuje, nikomu to divné nepřijde.

Sedla jsem k Wordu a napadlo mě tohle:
„Dobrý večer,
v pátek v hospodě jsem za dvě piva koupila váš obraz.
Zjistila jsem, že má velkou cenu a chci Vám tímto poděkovat. Zítra v 11:00 Vám na rádiu Čas nechám zahrát písničku.
S pozdravem, “


Ha, ha-ha. No nic, teď vážně.

„Dobrý večer,
v pátek v hospodě mi dva kluci nabídli Váš obraz (popř. obraz podepsaný Vaším jménem). Foto zasílám v příloze. Jestli jej postrádáte, ozvěte se mi.
S pozdravem, “


V tomhle jsou dodrženy všechny normy. Ačkoliv mě celkem mrzí, že jsem mu tam nevyzdvihla tu největší dekadenci – chtěla jsem připsat „mimochodem, obraz byl nabídnut výměnou za dvě dvanáctistupňová piva Radegast!!!“ Ale co…
…odesláno!

Co budu dělat teď?
Čekat na odpověď a co se bude dít dál. Protože jak se praví ve Švejkovi: „…každej poctivej nálezce zaslouží pětadvacet, zřezat ho, až bude modrej, vysekat mu veřejně, aby si to lidi pamatovali a řídili se podle toho.“ (Hašek, 19 55, str.140)