ROVNÁTKA

Jedna moje kamarádka šla za plastickým chirurgem kvůli poradě ohledně plastické operace nosu. Moc si tu operaci přála, ale přitom připustila, že kdyby jí tak uznávaný lékař řekl, že její nos je dokonalý a nemělo by se na něm nic měnit, v podstatě by jí to potěšilo. Vešla tedy do jeho ordinace a on ji přivítal slovy: „Dobrý den, posaďte se… vy jdete s tím předkusem?“

Asi tak jsem si připadala, když jsem vešla do ordinace ortodoncie a čekala jsem, že mi po prohlídce řeknou, že moje zuby jsou naprosto v pořádku, rovnátka by je jen zkazila a že ta jejich milá asymetrie je právě tou drobnou chybou, kterou na mě všichni milují. Místo toho jsem zjistila, že když s tím skusem nebudu nic dělat, zuby mi určitě nejpozději do třiceti vypadnou, a že pokud se chci ještě někdy usmívat s pootevřenými rty, musím dva roky nosit FIXNÍ aparát, který se velmi špatně čistí, člověka značně omezuje a navíc je ošklivý.

- Posledních pár dní bez nich, aneb, co musím udělat, než mi je nasadí. Budu celé dny dělat jen to, co pak nepůjde, takže budu jíst jen oříšky, topinky, mrkev, žvýkat… ach, žvýkačky, ty mi budou nejvíc chybět. Budu se usmívat na všech fotkách, což je divné, protože jsem se na nich nikdy neusmívala, …protože mám křivé zuby!

První měsíc to prý bude bolet, nebudu umět artikulovat a budu nevrlá. (Čili moje okolí nic nepozná, protože artikulovat jsem nikdy neuměla a nevrlá jsem taky furt.) Určitě se s nimi bude i špatně zvracet nebo líbat, ale jak říká R.: „Že ty toho nazvracíš a nalíbáš!“ Tcccccc, dva roky jsou dlouhá doba, vše se může změnit, můžu mít bulimii… a nebo DOKONCE kluka…?

Kamarádčin ortodont totiž prý s rovnátky potkal svou životní lásku. Jeho sestra taky. Moje sestra taky. Je tedy velká pravděpodobnost, že v následujících dvou letech potkám „toho pravého“. A že on mě nebude chtít, protože budu mít rovnátka :-D