Chlapeček

Včera večer cestou na nákup jsem se nechala nějak unést patetickou náladou a málem mě rozbrečel pohled na chlapečka v okně. Mohlo mu být tak 8, díval se na mě asi ze čtvrtého patra dolů, jak jdu kolem jeho domu ,a neuhnul pohledem ani se neschoval, když jsem mu zamávala. Za ním jsem v rozsvíceném pokoji viděla na stěně plakát Shreka a hned mi přišlo líto, že nejsem osmiletý chlapeček. Ano, teď to zní divně, ale hned jsem si představila, jak se musí mít dobře, když jeho jedinou starostí jsou úkoly do školy, čekání na večeři si krátí koukáním z okna a za pár týdnů bude lepit do oken papírové sněhové vločky a zpívat koledy a doufat, že mu Ježíšek přinese to, o co si napsal. Ale je vlastně už jiná doba, třeba je to grázl, co šikanuje spolužáky a matce nadává do kurev.